Město Kaplice - Oficiální internetové stránky
www.mestokaplice.cz

Zprávy a články - Historie
29. dubna 2005
Nouzové přistání amerického letounu

Nouzové přistání amerického letounu
B-17G Flying Fortress s/n 42-97739
v katastru obce Dolní Dvořiště dne  9. 12. 1944

Příběh posádky amerického letounu B-17G Flying Fortress s/n 42-97739 se začal psát 9. prosince 1944 na letecké základně 2. bombardovací skupiny 15. letecké armády USASF v jihoitalské Amandole po sedmé hodině ranní.
Na ten den naplánoval operační štáb 15. letecké armády ofenzivní misi proti strategickým cílům nacházejícím se na území okupovaného Československa a na území nacistického Německa a Rakouska. Vedením impozantního seskupení leteckých sil bylo pověřeno 5. bombardovací křídlo se svými šesti skupinami, které mělo zaútočit na moderní rafinerii Sudetenländische Treibstoffwerke AG, ležící nedaleko severočeského Mostu - dnes Chemopetrol Litvínov v Záluží u Mostu. V ranních hodinách vzlétlo z jihoitalských základen 216 bombardérů B-17G Flying Fortress. V oblasti města Sansego se seskupilo do přeletových formací a letem přes Jaderské moře, území bývalé Jugoslávie a Rakouska se dostalo k výchozímu bodu, kterým byla obec Hroznětín v západních Čechách. Zde se jednotlivé formace přeskupily a postupně nalétávaly na cíl. Vlivem počasí, i přes použití radarů, však cíl nebyl spolehlivě nalezen, a proto bylo rozhodnuto bombardovat náhradní cíl, kterým byly letecké závody a seřaďovací nádraží v bavorském Regensburgu.
Součástí 5. bombardovacího křídla byla i 2. bombardovací skupina o síle 36 letounů, která letěla ve druhé vlně na druhé pozici. Skupinu vedl její velitel plukovník Coulen, letící v čele devíti letounů 96. perutě. Deset letounů 49. perutě vedl poručík Rigby, který se však pro mechanické potíže musel předčasně vrátit a jeho místo zaujal poručík Buhler. Dalších deset bombardérů 429. perutě vedl poručík Falkenstern a svaz skupiny uzavíralo osm letounů 20. perutě vedené poručíkem Warrenem v letounu B-17G Flying Fortress seriového čísla 42-97739. Na palubě tohoto stroje vyrobeného v licenci ve třicátém výrobním bloku u letecké firmy Lockheed Vega Aircraft Corporation v kalifornském městě Burbank byli tito letci: pilot l/Lt. Woodruf J. Warren, který pocházel z města Hyattsville ve státě Michigan - pro něho byla tato mise předposlední, po posledním 50. letu se měl vrátit zpět do USA ke své rodině, druhý pilot l/Lt. Donald 1. Hart z Belmontu ve státě Massachussets, navigátor l/Lt. Burke W. Jay z města Palmyra ve státě New Jersey, bombometčík 2/Lt. Wiliam Jolly z Houghtonu ve státě Michigan, operátor palubního radaru 2/Lt. George D. Mayett z Dunkirku ve státě New York, palubní mechanik a střelec T/Sgt. Frank Pinto z Texasu, radista a střelec T/Sgt. Warren Anderson z Floridy, obsluha bočních kulometů S/Sgt. Josepf A. Cox a S/Sgt. Ralph E. Henry, oba z Alabamy, střelec zadní střelecké věže S/Sgt. Benjamin J. Sheppard z Bridgetonu ve státě New Jersey. Letec B. J. Sheppard a štábní seržant R. E. Henry letěli svoji poslední padesátou misi, po které se měli vrátit zpět do Spojených států ke svým rodinám.
Po předchozím neúspěšném pokusu o nalezení rafinerie u Mostu se 2. bombardovací skupina objevila nad bavorským Regensburgem. Pouze sedmnácti letounům skupiny se podařilo identifikovat cíl a svrhnout pumový náklad. Zbývající letouny cíl nebyly schopny identifikovat a letěly nad další náhradní cíl, kterým byly zbrojní závody a nádraží v Plzni. Americké prameny uvádějí, že Plzeň byla nalezena a bombardována, ale dnes již víme, že tomu tak nebylo a že byl bombardován zcela jiný cíl, pravděpodobně ještě v Bavorsku nebo Rakousku.
Nad jednou z uzávěr protiletadlového dělostřelectva byl střepinami explodujících granátů zasažen jeden ze čtyř motorů letounu pilotovaného poručíkem Woodrufem Warrenem. Stroj vypadl z formace a se ztrátou výšky začal zaostávat. V oblasti Českého lesa se pilot l/Lt. Warren radiem spojil s pilotem sousedního letadla Sidney P. Upsherem a sdělil mu, že jeho stroj je vážně poškozen, že má vyřazen motor a poškozený olejový systém. Posledním sdělením byla obava, že s letadlem přes Alpy nepřeletí. Tehdy poručík Upsher popřál „Good luck - šťastnou cestu“ a tím byl definitivně přerušen kontakt s letadlem B-17 č. 739.
Stroji č. 739 se nepodařilo udržet výšku, a proto dal velitel posádce pokyn „Let\'s get out of this damned ship – opusťte palubu před ztroskotáním“. Po soustředění většiny členů posádky u bombové šachty jako první vyskočil navigátor Burke W. Jay, který nejvíc trpěl nedostatkem kyslíku. Po něm následoval Ralph Henry a vzápětí i Warren Anderson, Benjamin Sheppard a bombometčík William Jolly.
Poškozený stroj se dostal pod kritickou výšku pro seskok padákem a pilotovi nezbylo než nouzově přistát se zataženým podvozkem. Letoun se zbývajícími členy posádky dosedl na pole v severním výběžku Šibeničního vrchu u Dolního Dvořiště. Z vraku letadla vyšli všichni zbylí z posádky Frank Pinto, George Mayott, Joseph Cox, druhý pilot Donald Hart a pilot Woodruff Warren, který řekl: „Dopadlo vše dobře!“.
Odpoledne v osadě Tichá (jižně od Kaplice), obce čítající asi 100 domů, slyšeli obyvatelé hukot nízko nad zemí letícího letadla a krátce na to viděli směrem na Svatý Kámen snášejícího se parašutistu. O několik minut později Wiliam Jolly z Houghtonu ze státu Michigan, bombometčík ze stroje 739 přistál v měkkém sněhu. Když se osvobodil z padáku, viděl k sobě přicházet skupinu osob. V čele skupiny kráčel starosta obce Tichá Josef Witzany, fanatický nacista. S připravenou střelnou zbraní šel k Američanovi. Jolly zvedl ruce nad hlavu. O pár vteřin později třeskla rána, prorazila koženou bundu letce a zásah do prsou byl smrtelný. Wiliam Jolly s vysoce zvednutýma rukama klesl k zemi.
Ve stejný čas na jiném místě, nedaleko osady Štědrkov přistál Benjamin Sheppard, který vyskočil spolu s Jollym, též do měkkého sněhu, odložil padák a šel sněhem přes pole a louky, až přišel do Štědrkova. Tato osada sestávala ze tří selských domů: Jodl, Qatember a Hansbauer. Zaklepal u Hansbauerů. Když se otevřely dveře, hledělo na něho několik párů udivených očí. Takovou návštěvu nikdo nečekal. Pozvali ho dál a nechali posadit u velikého stolu. Po deseti hodinách, kdy Shepperd opustil jižní Itálii, seděl opět ve vytopené místnosti u čaje a svačiny. Právě ve stejný čas přistála squadrona na polním letišti v Amandole.
Celní úřadovna ve Wullowitzích byla od roku 1938 uzavřena. Po připojení Rakouska k Velkoněmecké říši a po Mnichovu ztratily historické hranice s Československem svou opodstatněnost a byly posunuty daleko do nitra Čech. V celnici se usadili němečtí vojáci, kteří měli na kopci nad Leopoldschlagem pozorovací bod. A právě pár metrů severozápadně od celnice dosedla nepřátelská létající pevnost. Po silnici z Horního Dvořiště do Dolního Dvořiště přijížděl náklaďák pana Josefa Pusche. Ten když uviděl na poli nedaleko silnice sedět obrovského ptáka, zastavil svůj nákladní vůz na dřevoplyn a šel se podívat blíže. Tento pan Pusch byl očitým svědkem dalších událostí. K letadlu se scházeli lidé, sedláci a také němečtí vojáci. Když pan Pusch a ostatní přišli k letadlu, sedělo všech pět zbývajících Američanů na pravém křídle letadla. Vojáci i civilisté dostali od Američanů cigarety a jídlo z jejich bohatých zásob.
Krátce nato dostalo okresní velitelství v Kaplici zprávu o čtyřmotorovém letadle v Dolním Dvořišti. Z Kaplice do Dolního Dvořiště vyjela dvě auta. V jednom seděl okresní velitel Franz Strasser a ve druhém velitel gestapa Walter Wolf (Němec z Bad Schandau, t.č. sloužící v Kaplici) a nadporučík policie z Kaplice Karl Lindemeyer. Když kolona dorazila k letadlu, provedli její členové prohlídku letců i letadla a odebrali zbraně. Pak Lindemeyer poručil Josefu Puschovi, aby udělal místo na plošině náklaďáku pro transport Američanů. Pusch zaslechl rozhovor mezi Strasserem a Lindemeyerem se slovy (doslovně): „Ty letce nám poslalo samo nebe a my mu je vrátíme!“ Američané museli nastoupit na plošinu náklaďáku a Pusch dostal rozkaz od Lindemeyera, že na znamení musí zastavit. Kolona vozidel se rozjela směr Kaplice. Když dojeli k obci Nažidla, odbočili z hlavní cesty. Asi 100 m východně poblíž hostince paní Neuwirtové a Lauseckerova dvora vedla cesta mírně do kopce. Zde musel Pusch šlápnout více na plyn a na konci stoupání dostal znamení k zastavení. Hned po zastavení zavelel Lindemayer „Všichni vystoupit!“. Tento povel patřil pětici Američanů. Pusch slyšel jak seskakují z auta.
V následujících vteřinách protrhly zimní ticho dávky samopalů. Jeden z Američanů nebyl ještě mrtev a snažil se odplazit. Nová dávka ho však zkosila. Od zastavení kolony uplynulo několik vteřin a nyní tu leželo pět Američanů - Woodruff J. Warren z Marylandu, Donald L. Hart z Massachussets, Frank Pinto jr. z Texasu, George D. Mayett z New Yorku, Josepf Cox z Alabamy - rozstřílených, krev jim prýštila z úst a uší a červeně barvila sníh okolo. Karl Lindemeyer zastřelil tři a Franz Strasser dva Američany. Pak oba vrazi strhli z Američanů šaty, boty a všechny cenné předměty. Mrtvoly ponechaly jen ve spodním prádle. Puschovi, který byl všeho svědkem a stál bledý a vystrašený, přikázali, aby je zaházel sněhem. Pak Puschovi přikázali, aby odtáhl, nechce-li skončit jako oni. Ještě než vrazi opustili své oběti, vynořovali se části jejich těl, obličeje, ruce a nohy ze sněhu, který roztával nad ještě teplými těly.
Nacističtí úředníci z Kaplice pak odeslali zprávu k odvysílání do rozhlasu „šťastné přistání amerického poškozeného letadla na poli v Dolním Dvořišti“.
Dne 10. prosince 1944 byli všichni Američané na místě popravy pohřbeni. Rok nato, v červnu, červenci a listopadu 1945, byla těla pěti Američanů i tělo jejich kamaráda Williama Jollyho exhumována a převezena na vojenský hroitov pro padlé americké vojáky ve Francii.
Benjamin Sheppard byl převezen od štědrkovského sedláka do kasáren v Kaplici. Za tři dny nato byl B. Sheppard transportován do Welsu. Při průjezdu Dolním Dvořištěm mu dozorci umožnili prohlédnout si perfektní přistání jeho letadla. Benjamin Sheppard a jeho tři kamarádi, kteří opustili letadlo před ním, se po válce, t.j. za necelých pět měsíců, šťastně vrátili do své vlasti.


Po válce - osud vrahů

Karl Lindemeyer spáchal 8. května 1945 sebevraždu a dne 10. května byl pohřben do hrobu č. VIII/14 (zaznamenáno v knize hrobníka). V létě 1945 navštívil vysoký americký důstojník Městský úřad v Kaplici ve věci sebe-vraždy Lindemeyera. Hrobník musel odpřísáh-nout, že ho skutečně pohřbil. Franz Strasser byl v červnu 1945 zatčen Američany ve Frymburku a převezen jako válečný zločinec do Dachau, kde byl odsouzen k trestu smrti. Jako hlavní svědek v procesu byl Josef Pusch. Franz Strasser byl v prosinci popraven. Josef Witzany (starosta obce Tichá), vrah Wiliama Jollyho, byl po válce intenzivně hledán americkými, rakouskými a československými úřady, ale nebyl nikdy objeven.
Na paměť amerických letců popravených v tomto regionu byla v roce 2004 na zdi kostela na Svatém Kameni odhalena pamětní deska. 

Závěr

V době, kdy nacističtí fanatici v Dolním Dvořišti vraždili, bylo již o válce dávno rozhodnuto. Dne 9. 12. 1944 byla situace na východní a západní frontě tato: druhý ukrajinský front dosáhl břehu Dunaje u Vácu na sever od Budapešti, první americká armáda zahájila mohut-ný útok západně od Cách a dosáhla břehu Rýna na nizozemsko-německých hranicích. Letci z bombardéru B-17 proto nepadli v boji jako vojáci, ale byli zavražděni. A vražda zůstane vraždou - jinak ji totiž nelze posuzovat.

Zobrazit všechny články rubriky:
Historie
[ Úvodní stránka ]     [ Vytisknout ]
 
ePUSA - Elektronický portál územních samospráv  
Copyright © 2011 - 2017  ·  Město Kaplice  ·  Všechna práva vyhrazena
Robert Sedlák  -  Váš osobní Webmaster   ·   webmaster.robertsedlak.cz